Změny v evropském bankovnictví

Evropský parlament schválil nová pravidla pomoci bankám, obchodování i pojištění vkladů (HN). Mám pár námitek. 

Právo na základní účet u banky pro všechny obyvatele unie

Nesmysl deformující trh. Raději by měla Unie odstranit bariéry k založení účtu v zahraničí, pomoci tak tržnímu mechanismu. Pro získání účtu v Rakousku či Británii je nutné alespoň přechodné bydliště v dané zemi. Pokud by toto omezení padlo, ihned bych si založil tamní EUR / GBP účet bez poplatků.

Daňoví poplatníci by neměli platit záchranu bank

V případě krachu banky přijdou o své peníze v první řadě akcionáři a držitelé dluhopisů banky, teprve poté nepojištění věřitelé. Má to omezit náklady států na záchranu bank z peněz daňových poplatníků.

Akcionáři a držitelé dluhopisů samozřejmě ztrácejí v případě krachu, na tom není nic nového. Nijak jim to nebrání chovat se nezodpovědně. Řešením by mohla být neomezená odpovědnost (celým svým majetkem) za škodu účastníků finančního systému, tzv. Unlimited Liability. Vyvstává však otázka, kdo ji ponese. Zaměstnanci banky? Ti mají přece, tak jako v jiné firmě, maximalizovat zisk. Neomezená odpovědnost by tedy vedla k útlumu inovací a konzervativnímu chování bank. Nebo vlastníci (akcionáři)? Jaký je přece rozdíl mezi tím, když vlastníte banku, a tím, že jste majitelem průmyslového podniku? Podstatou vlastnictví aktiv je právě to, že nejste odpovědní zbytkem svého majetku, ale pouze podílem ve společnosti.

Dle mého názoru by naopak daňoví poplatníci (stát) měli platit záchranu bank, ale ne tím, že jim poskytnou levný úvěr (jako to udělala ECB ve Španělsku), ale že si koupí jejich část. Za pomoc získají část jejich akcií, které mohou později zpeněžit. Tak to udělala americká vláda v případě hypoteční agentury Fannie Mae či automobilky General Motors. Následně na prodejích podílů vydělala.

Vytvoření společného fondu zemí eurozóny pro pomoc bankám v potížích

Rezervní fond by měl mít minimálně 55 mld. EUR a měl by přetnout začarovaný kruh mezi dluhy bank a států při záchraně bankovních ústavů.

Ze zkušeností podniků víme, že rezervní fondy příliš nefungují. Peníze ukládané stranou v dobrých dobách málokdy stačí na krizové situace. Navíc leží v rezervním fondu ladem, místo aby byly produktivně využívány. Do třetice to bude mít za následek, že peníze budou použity jen jako levný úvěr, ne jako nákup podílu (výše), protože státům se nebude chtít něco „společně vlastnit“. Mohlo by to fungovat pouze v případě existence federální vlády EU.

Společná pravidla pro pojištění vkladů

Proč by měly být vklady pojištěny, když státy prostřednictvím rezervního fondu hodlají zachraňovat banky? Vzkaz politiků přeložen: „my víme lépe, kterou banku je lépe zachránit a kterou můžeme nechat zkrachovat, protože je malá (vklady vyplatíme).“ Ale neví. Je to jen politický tah, protože velká banka znamená více postižených voličů. Ekonomicky to smysl nedává.

Předpisy pro vysokofrekvenční obchodování a deriváty

V EU bude možné omezit tzv. HFT obchodování pomocí počítačových algoritmů.  Banky se nebudou moci podílet na některých velkých obchodech s deriváty. Nový předpis také omezí výši odměn manažerů některých investičních fondů.

Co k tomu říct. Zakazují něco, čemu nerozumí. Osobně také nejsem schopen vymyslet profitabilní algoritmus, proto se soustředím na dlouhý časový horizont při investování. Proč bych ale měl omezovat ve volné soutěži někoho, kdo to umí. Dříve byla burza, podobně jako třeba formule 1, polem pro inovace. Nyní omezujeme objem motoru v F1 a vysokofrekvenční obchodování na burzách.