Názor na charakter

Pro aktivního správce není lepší příležitosti, než když je určitý rozhodovací faktor důležitý, zjistitelný a navíc opomíjený. Posouzení charakterových vlastností managementu je dozajista důležité. V negativním smyslu pomáhá... 

...vyhnout se chybám (podvod, zpackané akvizice, nezdravá firemní kultura, aj.). V pozitivním smyslu nejsou firmy nic jiného než komunity lidí; a ty, kterým se daří, jsou ty, se kterými chtějí být zákazníci, zaměstnanci i dodavatelé spojováni.[1] Opomíjený je tento faktor rovněž. Kvůli své neexaktní povaze se zřídka objevuje v učebnicích či výukových kurzech, a investoři vůči němu bývají poměrně skeptičtí. Což mě přivádí k třetímu bodu: Je zjistitelný? Jinými slovy, existuje spolehlivý návod, jak posoudit něčí charakter?

Dost investorů má za to, že je to nemožné. Ti se vyhýbají kontaktu s managementem úplně, snad aby nerozostřoval jejich pohled na podnikatelský model samotné firmy. Přijde mi, že přeceňují svou schopnost předvídat finanční výsledky a naopak podceňují roli vedení. Jsou to přeci lidé, kteří přivedou firmu k dobrým finančním výsledkům, ne naopak. Napadá mě příklad Berkshire Hathaway v šedesátých letech minulého století, kdy ji převzal nový CEO –  a nebyla to situace v textilním odvětví, která dále diktovala výnos pro akcionáře. Je pravda, že W. Buffett rovněž poznamenal: “Když management s báječnou pověstí přijde do firmy v neperspektivním odvětví, bude to pověst firmy, která zůstane nedotčená,” ale doposavad je lidská kreativní síla to jediné, co dokáže změnit směřování podniku (přestože to občas může znamenat jeho likvidaci – jako v případě textilní divize Berkshire).

Že je posouzení charakterových vlastností možné, alespoň pro některé, by mělo být zřejmé z komentářů, které mnoho úspěšných investorů k tématu připojilo. „Půjčujeme peníze na základě charakteru,“ vypověděl J. P. Morgan před Kongresem v roce 1912.[2] „Neměl žádné zkušenosti v pojišťovnictví. Prostě se mi zamlouval jako člověk,“ přiznal W. Buffet ve své biografii[3], když mluvil o svém nyní-prominentním manažerovi Ajitu Jainovi. „Myslím, že kdybyste se mě zeptali pětadvacet let nazpět, přišel bych s pořádně dlouhým seznamem. Ale dnes jsem si bezpodmínečně jistý, že není nic důležitějšího než spolupracovat s dobrými lidmi,“ odpověděl David Swensen, úspěšný manažer fondů Yale, na otázku ohledně klíčových investičních principů.[4] Zdá se, že všichni z nich důvěřují své schopnosti rozpoznat lidský charakter. Pro ně je to splnitelná disciplína.

Což neznamená, že je snadná. Manažeři nemají důvod zveřejňovat negativní informace, dokud k tomu nejsou okolnostmi přinuceni; navíc je složité oddělit charakterové vlastnosti od pracovních schopností. Koneckonců, každý má nějaké kladné vlastnosti, a manažeři se – jakkoliv dvousečné to je – často kvalifikují právě díky schopnosti „se prodat“. Dále není společensky dobře přijímané, když se o pracovnících hovoří v lidském smyslu negativně. Analýzu stěžuje i fakt, že setkání s vrcholnými představiteli firem se většinou odehrávají v předem připraveném prostředí a podle daného scénáře, takže nejde o přirozenou interakci. Kvůli výše uvedeným faktorům není divu, že mnoho investorů vnímá jiné manažerské kvality (strategické řízení, alokace kapitálu, osobní zainteresovanost, aj.) jako lépe rozpoznatelné, jak je znázorněno na grafu níže.[5]

Člověk může prozkoumat množství dostupných zdrojů – minulé výroční zprávy, konferenční hovory, záznamy z prezentací, kontakty z řad zaměstnanců, dodavatelů i konkurentů, životopisné údaje – a přesto nedojít k jasnému závěru ohledně integrity managementu. V mediích se stále objevují nové a nové případy, kdy byli inteligentní a zkušení lidé (analytici, investoři, vlastníci firem) podvedeni nečestnými manažery. Takové případy jen zvětšují (už tak velké) pole investorů, kteří jsou skeptičtí vůči své schopnosti rozpoznat charakter vedoucích pracovníků. A pak je tu hrstka těch, pro které je posouzení charakteru nedělitelnou a vlastně přirozenou součástí investiční profese (např. Buffett má téměř 100% úspěšnost ve výběru manažerů svých firem). Co způsobuje tak propastný rozdíl ve vnímání jedné a té samé schopnosti?

Možná fakt, že je složité ji získat – nelze ji totiž učit. Finanční modelování či technickou analýzu si může člověk poměrně rychle osvojit, a nemusí kvůli tomu měnit strukturu své osobnosti. V počítačovém žargonu je to něco, jako bychom si nainstalovali novou aplikaci. Ale odhalit něčí charakter je věc odlišná. Něco spíše jako upgrade operačního systému. Tahle schopnost se totiž zdá být přímo navázaná na osobnost zkoumajícího. Je nutné žít hodnotami, které člověk u sledovaných manažerů hledá, aby ony hodnoty vůbec rozpoznal. Musí být morálně na výši, aby mohl posoudit charakter ostatních. Koneckonců, míváme rádi ty, kteří jsou nám podobní, takže teprve tehdy, když sami vykročíme z šedi charakterového průměru, můžeme spatřit výjimečnosti či neřády. Teprve tehdy můžeme využít kladný či záporný pocit (liking/disliking bias) ke své výhodě. Jinými slovy, musíme sami vyrůst, abychom viděli dále. A to nejde ani rychle, ani hladce. Nikdo nás to nemůže naučit. Ctnost se nedá učit – argumentoval už Platón ve spisku Meno[6] před více než dvěma tisíci lety. Přesto k tomu lze dojít. Dojít skrze – slovy Viktora Frankla[7] a Carla Rogerse[8] – opravdové a neutuchající reagování na podněty, které život ve své pestrosti přináší.

Shrnu-li předchozí řádky, čím lepší člověk je, tím přesnější jeho názor na charakter manažerů bude. Jelikož chybí univerzální definice dobra, neexistuje ani spolehlivá cesta k němu. Nejlepší, co může člověk udělat, je snažit se. Samozřejmě, nebude nikdy přesně vědět, jestli jde správně, ale to není nutné. Pokroky se dostaví. A protože většina lidí shledá takový návod jako zoufale vágní a nebude se snažit vůbec, je možné tímhle způsobem – v chladném jazyce finančních trhů – získat konkurenční výhodu. Myslím, že právě to je jeden z důvodů, proč se pouze hrstce lidí na burze pravidelně daří.

Inspiraci k tomuto článku jsem čerpal z prezentace Roberta Vinalla s názvem Identifying Managers with Talent and Integrity. Snažil jsem se rozvést jeho postřeh, že zkoumání integrity manažerů je nejen důležitý a opomíjený faktor v investování, ale rovněž zjistitelný. Tuto schopnost jsem navázal na charakter zkoumajícího, což je spojení, které mi po mnoho let nebylo zřejmé a mohlo by být nové i čtenářům.

[1] Tillinghast, J. (2017). Big Money Thinks Small: Biases, Blind Spots, and Smarter Investing.

[2] https://memory.loc.gov/service/gdc/scd0001/2006/20060517001te/20060517001te.pdf

[3] Schroeder, A. (2008). The Snowball: Warren Buffett and the Business of Life.

[4] https://www.cfr.org/event/conversation-david-swensen

[5] Vinall, R. (2017). Identifying Managers with Talent and Integrity. Omaha, 5th May.

[6] https://ebooks.adelaide.edu.au/p/plato/p71mo/index.html

[7] Frankl, V. E. (1946). Man's Search for Meaning.

[8] Rogers, C. (1961). On Becoming a Person: A Therapist's View of Psychotherapy.