O strachu jako fundamentu

Míra nejistoty na trhu (kvůli Brexitu, D. Trumpovi, volbám v Evropě, atd.) narůstá. Je možné, že to investoři nezvládnou a (významnou) korekci nezpůsobí fundamenty, ale strach?

Takovouhle otázku jsem dnes dostal. Nejprve jsem se chtěl omluvit a neodpovídat, na makro úvahy mě moc neužije. Když jsem ale poněkolikáté ten dotaz četl, něco mě zaujalo. Zda korekce způsobují fundamenty NEBO strach?

Přijde mi zajímavé, že lidé na kapitálovém trhu mají sklon tyto fenomény oddělovat. V běžném životě to zdaleka neděláme tak často. Nebo jste slyšeli někoho říct: „Naboural jsem, protože jsem se bál, že nabourám.“ Asi těžko. Či: „Donald Trump byl zvolen, protože jsme se tolik obávali, že by mohl vyhrát.“ To už nezní tak nesmyslně, ale stejně to neslýcháme. Máme totiž pocit, že v běžném životě věci buď kontrolujeme (to auto jsme přeci řídili), a nebo alespoň známe jejich příčinnost (holt víc občanů volilo jinak), a proto nemá smysl oddělovat naše očekávání (strach, naději, chamtivost, atd.) od „fundamentů“ (zdokumentovatelných událostí?). Očekávání je jaksi přirozeně součástí oněch „fundamentů“.

Ale akciový trh? Ten se tak nějak děje, sám o sobě, mimo nás, zdá se nám. Akcie neví, že jí vlastníš, říká se. Trochu nás to zneklidňuje. Vlastně dost. A my pak zoufale hledáme mezi těmi fundamenty, čísly, názory, fundamenty, daty a názory, a co to vlastně hledáme? Hledáme, co máme očekávat. Hledáme naše očekávání, místo toho, abychom je pouze pozorovali, protože ona už jsou do těch čísel, dat a názorů vlastně vsazená. My ale přeci víme, kdo jsme (či bychom alespoň neměli ustávat ve snaze to zjistit), a jak se cítíme. Víme to, a přesto, kdykoliv se nachomýtneme k penězům, jsme v tom jaksi znejistěni. Opravdu věříme, že teprve „fundamenty“ nám musí potvrdit, jestli máme (nebo jestli máme mít) strach? To je divná představa.

Strach je fundament. Bojím-li se řídit, vezmu si taxíka nebo cvičné lekce v autoškole. Mám-li při investování strach, znamená to, že jsem v situaci, které nerozumím. Strach je ta událost, ta situace samotná. A v ní mám přeci tři rozumné možnosti – nechám toho, vzdělám se v tom, nebo si někoho najmu. Protože jinak si tu autonehodu (ehm, korekci) vlastně přivodím sám.